Sto let od založení komunistické strany Číny. LES podporuje dlouhodobou tradicí ČR v oblasti zahraniční politiky chránit lidská práva všude ve světě včetně Číny

Podle údajů OSN je od roku 2017 v Číně ve vězení více než milión příslušníků různých národů, počet a rozloha koncentračních táborů takzvané „převýchovy“ stále narůstá. Nejen v dobách nacismu, ale i dnes může být příslušnost k určitému etniku otázkou života a smrti.

Přes milion Ujgurů a Kazachů v čínských koncentracích

Provincie Východní Turkestán, nyní Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang s 22 milióny obyvatel, byla připojena k Číně až v roce 1949. Žije zde obyvatelstvo kulturně a historicky odlišné turkické menšiny, především Ujgurové (necelých 46 % obyvatel). Čínská komunistická vláda provádí v této oblasti agresivní koloniální politiku, prohlašuje, že ujgurská oblast Sin-ťiang, stejně jako Tibet, je hrozbou separatistických tendencí. Navíc paušálně obviňuje muslimské Ujgury ze sklonů k extremismu. Násilné asimilaci a indoktrinaci turkických národů brání vědomí jejich národnostní a kulturní identity a početnost na území, které obývají již stovky let.

Čínské úřady Ujgury dlouhodobě pronásledují – diskriminují v přístupu ke vzdělání a zaměstnání, brání jim cestovat do zahraničí, omezují jejich školní výuku ve vlastním jazyce a systematicky bourají ujgurské historické památky, včetně hřbitovů.

Brutalita pronásledování Ujgurů se zvýšila po událostech v Urumči v roce 2009. Tehdy došlo za nečinného přihlížení policie ke krvavým střetům mezi Číňany a Ujgury. Nastartoval proces věznění více než miliónu Ujgurů v koncentračních táborech, k tomuto účelu vybudovaných.

Komunismus jako jediné čínské „náboženství“

Komunistická vláda Číny však přepokládá, že nejen turkické národy, nejen „vzpurní“ Ujguři, ale všechny komunity odlišné národnosti nebo náboženství (kam patří i křesťané) se musí ztotožnit s komunistickou ideologii, plně se asimilovat a popřít svůj původ a náboženské přesvědčení. Tento cíl je od začátku nemožný, nelze nikoho násilím zbavit víry a obrátit v „komunismus“, a proto lze se obávat dalších kroků totalitního komunistického režimu. Hitler začal vyhlazovaní Židů podobným způsobem – nejdříve je zbavil jakýchkoliv práv, pak je uvěznil v koncentračních táborech, a když se přesvědčil, že mezinárodní společenství je nepostrádá ani nechrání, přikročil k vyhlazování.

Hitler kdysi hlásil, že „správné je to, co je dobré pro německý národ“. Dnešní komunistické vedení Číny považuje za správné to, co podporuje komunismus čínského střihu.

Nejen Ujguři, ale i Kazaši jsou oběťmi masových represí v Číně

V březnu 2017 se čínské represe proti Ujgurům rozšířily také na etnické Kazachy, kterých zde žije podle odhadů milión a půl, a na další turkické menšiny: Tatary, Kyrgyzy, vyznávající islám. Jsou pronásledovaní ovšem i křesťané, protože komunistický režim vede tvrdý boj proti kterémukoliv náboženství.

Kromě pronásledování aktivistů a lidového „antimuslimství“ došlo k masivní internací více než miliónu osob do koncentračních táborů, kde jsou vězni pod náporem neustálé a soustavné psychické tortury. Jsou zbavováni veškerých lidských a občanských práv, jsou nedobrovolně drženi v zajetí, aniž by jim bylo sděleno jakékoliv obvinění, jsou odříznuti od okolního světa. Příkladem každodenního mučení, nelidského a krutého zacházení je odepírání základních fyziologických potřeb. Například odejít na záchod vězeň může jen v určitou dobu. „Odborné vzdělávání“, o kterém mluví čínské úřady, spočívá v tom, že vězni jsou nuceni hanobit vlastní náboženství a zpívat komunistické písně.

Čína korumpuje autoritářské režimy Kazachstánu a Kyrgyzstánu, které přehlížejí věznění stovek tisíc svých krajanů

V sousedním Kazachstánu a Kyrgyzstánu, které jsou nezávislými státy, je fakt pronásledování a věznění Kazachů a Kyrgyzů v Číně bagatelizován. Otevřené protesty rodinných příslušníků obětí a aktivistů proti pronásledování krajanů jsou potlačovány. Vlády těchto zemí často vyhošťují vlastní krajany, usilující o sloučení rodin zpátky na území Činy, ačkoliv těmto navrátilcům hrozí dlouhá léta koncentračních táborů, často i smrt. Zakladatelem Atajurtu („Атажұрт еріктілері“), kazašské nevládní organizace, která pomáhá bývalým vězňům Sin-ťiangu a také bojuje za propuštění stále vězněných, je etnický Kazach původem z Číny Serikžan Biljaš. V březnu 2019 byl obviněn ze spáchání trestního činu „podporování národností nesnášenlivosti“ a zatčen kazašskými represivními orgány. Dostal pokutu a sedmiletý zákaz veřejných aktivit, do případu zasáhl i úřadující prezident Kazachstánu Tokajev. Pouhý den před zahájením festivalu „Jeden svět“ Biljaš prohlásil, že rozpouští nevládní organizaci, kterou zakládal. Tisíce žádosti příbuzných s prosbou o pomoc naleznout své vězněné či zmizelé v Číně příbuzné zůstanou nevyslyšené.

Bývalé kazašské hlavní město Almaty je centrem odporu proti čínské kulturní genocidě

Příbuzní Kazachů, vězněných v Číně však nemlčí, a Kazachstán se stává hlavním zdrojem informací o zvěrstvech, která se dějí v Číně. Aktivista rusko-amerického původu Gene A. Bunin, který žil v čínském Kašgaru, ale byl nucen se přestěhovat do kazašské Almaty, od zárí 2018 zveřejňuje údaje, dokumenty, videosvědectví vězněných obětí a jejich příbuzných v rámci projektu Databáze obětí Sin-ťiangu. Díky zveřejnění těchto příběhů a uniklých stranických pokynů k zastrašování a „vymývaní mozků“ obyvatel regiónu se podařilo dostat několik lidí z vazby a vytvořit tlak na vládu a prezidenta sousedního Kazachstánu. S přispěním Kazachstánu se podařilo osvobodit 10 000 Kazachů z koncentračních táborů a vrátit domů tisícovku Kazachů, kteří mají příbuzné v Kazachstánu.
Kde však mohou hledat ochranu Ujguři, kteří na rozdíl od Kazachů nemají zastání v národní „mateřské“ či spíše „macešské“ zemi? Mezinárodní společenství, OSN, Evropský parlament a další mezinárodní instituce se dožadují dodržování lidských prav ve vztahu k Ujgurům, kteří jsou pronásledováni ve vlastní zemí.

Odnárodnění a ztráta domova

Ujguři propuštění z koncentračních táborů často nemají možnost vrátit se domů, k rodině. Jako velmi levná pracovní síla jsou posíláni do vyhnanství na otrockou práci do vzdálených končin Číny. Tito lidé ztrácejí své životní prostředí a zázemí, do kterého se narodili a kde vyrůstali, ztrácejí svoji domovinu a kořeny. Navíc Ujguři a další příslušníci turkických národů nemají na nucených pracích možnost svobodného pohybu, dokonce i návštěva příbuzných je pro ně problematická. Ani na novém místě nemá nuceně nasazený možnost se plnohodnotně zapojit do společnosti, až na jednu výjimku. Pokud se Ujgur nebo Kazach ožení s Číňankou a vzdá se svého náboženství, může se po čase proměnit v plnohodnotného občana, zatíženého pouze „nevhodným“ původem. Jeho potomci o tom ani nebudou vědět – sám otec z hluboce zakořeněného strachu o tom nebude mnoho vyprávět a odřízne své potomky od vlastní původní rodiny.

Hrozí nový holocaust čínského střihu?

Ujguři, Kazaši a další příslušníci menšin v zapadočínském Sin-ťiangu, kteří tvoří ve skutečnosti většinu tamního obyvatelstva, ztratili svá občanská práva: jsou jim odebírány dokumenty, nemohou cestovat, nemají právo na spravedlivý proces, jsou denně monitorováni Velkým bratrem pomocí nejmodernějších technologií, v koncentračních táborech ztrácejí veškerá práva, včetně toho nejzákladnějšího práva na život. Turkické a náboženské menšiny (včetně příslušníků tibetské menšiny) se vyčleňují z čínské společnosti jakožto práv zbavení psanci, pokud ovšem se nevzdají své etnické a náboženské identity a nezačlení se pomoci sňatku do „normální“ čínské rodiny. Paradoxem je to, že čím je policie mocnější v represi příslušníků sledovaných a pronásledovaných menšin, tím větší ohrožení hrozí také většině občanů, která to netuší a často udává své ujgurské sousedy jen za to, že používají doma svůj rodný jazyk.

Lidská práva se stávají přežitkem před nástupem totalit

V roce 1938 lidská práva začala být považována za něco idealistického a zbytečného. Před nástupem nacistické totality byla lidská práva zesměšňována jako pokrytectví, dnes bývají lidská práva zesměšňována jako „politická korektnost“. Totalitní režimy názorně předvádějí, že lidská práva nenáleží každému a že existují určité skupiny, které jsou vyčleněny ze společnosti a zcela bezprávní.
Jak jsme připomněli: konečné řešení likvidace jednoho národa, vymyslel a realizoval Hitler.

Genocidu lze zastavit

Brutalita čínského komunistického režimu a narůstající teror vůči vlastním občanům činí totalitní vládu méně stabilní. Roste vnitřní a mezinárodní odpor proti porušování základních lidských prav, oslabuje to Čínu i ekonomicky. Zcela jistě Čině nepomůže ani houževnatá podpora prezidenta ČR Zemana, který s vynaložením všech sil do Činy často cestuje, aby se učil, jak stabilizovat společnost.

Ve skutečnosti více teroru a utahování šroubů k prasknutí znamená méně stability pro čínský režim. V horizontu několika desítek let může dojít ke kolapsu. Absence i pouhých náznaků demokracie v Číně vylučuje cestu přiznání chyb a změny směru od genocidy k fungující pluralitní společnosti. Dojde k rozkolu ve vedení Komunistické strany Číny, pak i v celé společnosti.

Jak kulturní genocida stabilizuje společnost, pane prezidente Zemane?

Dlouhodobou tradicí České republiky v oblasti zahraniční politiky, sahající od Masaryka k Havlovi, je ochrana pravdy a lidské důstojnosti všude ve světě. Oficiální českou státní doktrínou a politikou vlády vůči Číně je odhalovat pravdu o zločinech páchaných čínským komunistickým režimem, poukazovat na porušování lidských práv v Číně a už vůbec nepodporovat politiku Činy tak, jak to činí současný český prezident Miloš Zeman. Nevychází ani z oficiální politiky českého státu vůči Číně, ani z ekonomických důvodů. Servilita Zemana vůči Číně žádné „velké prachy“ Česku nepřinesla. Prezident ČR Miloš Zeman podporuje Čínu proto, že odlisťování, ponižování a utlačování menšin považuje za správnou cestu, jak stabilizovat společnost. Koncentráky pro nepohodlné občany Zemanovi nevadí, pamatuje si komunistické heslo – „Povaleči z kaváren, do dolů a továren!“ Čínští soudruzi to umějí ve velkém. Jinak než fasconací zlem si nelze vysvětlit fakt, že Zemanovým ideálem je totalitní čínský stát pod vedením komunistické strany, kde se staví koncentrační tábory pro miliony občanů „nesprávného“ původu a „nesprávného“ náboženství.

Nebudu spekulovat, zda za prezidentovo vlastizrádné konání může alkoholová demence nebo rafinovaný zlý úmysl poškodit vlast v zájmu čínských komunistů usilujících o posílení čínského (nikoliv českého!) vlivu v Evropě. Ponechám odpověď historikům. České republice se toto krátkozraké Zemanovo chování se vymstí – Čína nikdy nebyla a není důvěryhodným partnerem, který může posunout dopředu vyspělý evropský stát, jakým Česko beze sporu je. Ztratit nějaké příležitosti na čínském trhu je daleko menší zlo, než ztratit lidskost.