OTEVŘENÝ DOPIS VÁCLAVU KLAUSOVI
Vážený pane exprezidente,
v sobotní Mladé frontě Dnes s datem 1. 11. 2014 vyšel naprosto neuvěřitelný rozhovor, v němž nevybíravě napadáte prezidenta Václava Havla, označujete ho za reformního komunistu, který zničil stranický systém fungování demokracie a kterému to nikdy neodpustíte. Autoři interview citují pasáž z Vaší avizované knihy, v níž se proti prezidentovi Václavu Havlovi ostře vymezujete: „Havlismus … chtěl kázat, poučovat, nechat se oslavovat, byl schopen bourat, nikoli tvořit.“ V interview napadáte další politiky, kteří jsou synonymem politické slušnosti, poctivosti a mravnosti – zmíním především ing. Luxe a dr. Pitharta. V útocích na pana prezidenta pokračujete i v pondělních Lidových novinách, kde ho pro změnu označujete „za bohaté princátko“.
Ano, Václav Havel skutečně dokázal bořit – byl jedním z těch, kdo bourali Československou socialistickou republiku, ale ve spolupráci s řadou jiných vytvořili demokratickou Československou republiku.
Vy jste naopak ve spolupráci s panem Vladimírem Mečiarem zbořili k lítosti velké části Čechů a Slováků tuto demokratickou Československou republiku a vytvořili jste dva nové státy Česko a Slovensko. Politická demokracie standardního typu, na kterou se odvoláváte, by si nic takového nedovolila – vypsala by referendum, aby se demokraticky opřela o skutečný názor občanů.
Pan prezident Václav Havel s dalšími vytvořil svobodný stát, Vy, pane exprezidente, jste svým vnímáním mocné ruky trhu, kuponovou privatizací a výrokem, že neznáte špinavé peníze, pomohl vytvořit z našeho státu nejméně na 10 let Divoký východ.
Vy, který označujete pana prezidenta Václava Havla za reformního komunistu, jste pravděpodobně zapomněl, co se pod termínem reformní komunista skrývá, zato jste hbitě přijal slovník nejtvrdších normalizátorů 70. let.
Pro Vás je pan prezident Václav Havel bohaté princátko, pro Rudé právo z 12. 1. 1977 v článku Ztroskotanci a samozvanci je Václav Havel „člověk z milionářské rodiny“. V tomtéž článku jsou signatáři Charty 77 označování za ztroskotance, kteří jsou „z důvodů ješitnosti či slavomamství, svolni propůjčit svá jména třeba čertu“. I Vy, pane exprezidente, si stejně jako citovaný článek myslíte, že hlavním motivem jednání Václava Havla byla touha „kázat, poučovat, nechat se oslavovat“.
Na začátku interview říkáte, že jste v roce 1989 „víceméně věděli, že se něco zásadního stane“. Ale byl jste dost opatrný na to, abyste si počkal, a tak jste raději v červnu 1989 nepodepsal ani Několik vět.
Do počátku listopadových dní r. 1989 o Vás nikdo neslyšel. Ale když vznikalo Občanské fórum, dokázal jste do něj proniknout. Ivan Dejmal, rovněž signatář Charty 77, mi koncem listopadu 1989 vyprávěl: „Přišel jsem jednou do na jednání OF, ale ve dveřích stál nějaký člověk a se slovy ‚A vy jste kdo?‘ mne nechtěl pustit dál. Představil jsem se mu a řekl mu, že mne tu na rozdíl od něj každý zná. A pak jsem zopakoval jeho otázku já: ‚A vy jste kdo?‘ Představil se jako nějaký Václav Klaus.“
Vaše tehdejší jednání je pro Vás charakteristické. Ještě Vás nikdo neznal, ale už jste se tvářil, jako byste byl nejdůležitějším člověkem Občanského fóra (které jste ostatně po dvou letech také rozbil). To je zřejmě Vaší největší předností – přidat se k vítězné straně těsně před vítězstvím a tvářit se, že k vítězství došlo především Vaší zásluhou.
Pane exprezidente, z celého Vašeho článku vyplývá jediná věc: Jste si velmi dobře vědom, že Vaše ekonomické vize do 20 let nebudou nikoho zajímat, že Vaše knihy už nebude nikdo číst a že Vaše ekologické názory jsou směšné už dnes. Víte velice dobře, že do českých dějin vejdete několika slovy typu: premiér ČSFR, později prezident ČR. V tom lepším případě. V tom horším bude zhodnocena Vaše účast na vzrůstu korupce, podvodů při kuponové privatizaci a zničení československého státu.
Stejně dobře víte, že Havlovy myšlenky budou citovány mnohem déle než ty Vaše, Havlovy knihy esejů i Havlova dramata Vaši produkci o mnoho let přežijí. Václav Havel zůstane po dobu existence českého státu symbolem nové české státnosti, stejně jako jím je T. G. Masaryk, a Vy zapomenutým, nepříliš významným politikem.
Ať už se tváříte a chováte jakkoli, za Vašimi útoky na prezidenta Václava Havla se skrývá docela obyčejná závist, docela obyčejný komplex méněcennosti vůči člověku, který vyrostl v kultivovaném a kulturně bohatém zázemí, člověku, který by byl slavný, i kdyby se nikdy nestal prezidentem, člověku, který bezpochyby chyboval a s kterým lze v mnoha věcech nesouhlasit, který ale vstupoval do politiky s představou, že jí dá pravdivější ráz. Bohužel, ne všechny představy se podaří naplnit. Ostatně v citovaném interview svou zášť nepřímo přiznáváte, když mluvíte o Havlově vystoupení v americkém Kongresu v r. 1990: „… ten projev se mi zdál naprosto absurdní. Byl naprosto zvláštní v dikci stylu dlouhých vět, filozofující, antiamerický.“ Nedokážete přijmout skutečnost, že členové Kongresu mu na rozdíl od Vás mohli porozumět. Ze zdvořilosti se tleská vsedě a krátce. Problém je ten, že Vám v Kongresu netleskali ani ze zdvořilosti. Nemýlí-li mne paměť, nedali Vám k tomu ani příležitost.
Kateřina Dejmalová
literární historička
K dopisu se připojili:
Eva Abrahamová; Růžena Alačamová; Bashar Aldhoon, lékař; Irena Aldhoon Hainerová, dětská lékařka; Petr Bartůněk, lékař; Eugen Brikcius; Zuzana Brikciusová; Martin Bursík, ekolog, předseda LES; Josef Císařovský, režisér; Albert Antonín Černý; Jana Červenková, spisovatelka; Marta Dejmalová, pedagožka; Marek Dobeš, výtvarník; Ivan Fejfar, ředitel grafického studia; Karel Freund; Jiří Gruntorád, ředitel Libri prohibiti; Radvan Hainer, lékař; Vojtěch Hainer, lékař; Jana Hainerová, zubní lékařka; Miroslav Hájek; Libuše Hlavičková, důchodkyně; Iveta Housarová, asistentka; Jaroslav Hutka, zpěvák; Silvestra Chnápková; Vlasta Chramostová, herečka; Milan Janča; Kateřina Jacques; Václav Jílek, podnikatel; Miroslav Jirounek; Pavlína Jiroušková, pedagožka; Eva Joachimová; Iva Johnová; Barbora Jurkovičová, produkční; Pavel Jungmann, nakladatel; Petr Karas, nakladatel; Alena Kavalli; Helena Klímová, psychoterapeutka; Terezie Kmoníčková-Holcmanová,OSVČ; Josef Kordík; Marek Kořínek, živnostník; Magdalena Kováčiková OSVČ; Vít Kremlička, literát; Jiří Kubík, historik; František Lebeda, architekt; Vladimír Líbal; Marie Lochovská, právník; Václava Machanská, OSVČ; Jan Machanský, OSVČ; Hana Máchová, právník; Milada Malenová; Stanislav Milota, kameraman; Pavel Myslín; Petra Nytrová, lékařka; Jan Obruča; Jiří Pavlíček; Jan Pechar, důchodce; Ludmila Pecharová, důchodkyně; Stanislav G. Pitaš; Irena Poláková, pedagožka; Eva Pýchová, lékařka; Iva Ratajíková, pedagožka; Tomáš Rimpel; Věra Roubalová, psychoterapeutka; František Rudl;Jiří Sachr; Vlasta Sachrová; Pavel Sobotka; Jiří Stránský, spisovatel; Kateřina Šilhánová; Petr Širc, spolumajitel reklamní agentury; Karel Šling; Pavel Šremer, environmentální manažer; Magdalena Štulcová, překladatelka; Prokop Tomek, historik; Zdena Tominová; Eva Turnerová; Moše Váňa, vinař; Tereza Gafna Váňová, pedagožka; Daniel Vondrouš, poradce pro ekologickou politiku; Magda Vostrá, lékařka; Gabriel Waage; Jan Zvěřina
V Praze, 3. listopadu 2014
