Jednička LES do Evropského parlamentu Milena Vicenová,

Rozhovor s jedničkou kandidátky LES do Evropského parlamentu bývalou stálou  představitelkou České republiky při Evropské unii Milenou Vicenovou

Působila jste jako stálá představitelka České republiky při Evropské unii. Jaké zkušenosti to Vám přineslo? A přišla jste o nějaké iluze ohledně toho, jak to v Bruselu chodí?

Pět let v roli velvyslankyně při Evropské unii mi umožnilo pochopit, jak funguje celý ten původně jen vizionářský projekt, který dnes spojuje už 28 států a půl miliardy Evropanů. Evropská unie není charitativní organizace. Členské státy se musí umět důrazně ozvat a prosazovat své zájmy. Kontakty, dobrá znalost prostředí, rychlá orientace v problematice, schopnost komunikovat v jazyce partnerů a tvrdá práce jsou nezbytné. Líbila se mi kultura jednání, respekt k pravidlům, to, že každá země má svůj podíl na výsledku. Rozlišuje se, kdo je zástupce státu, kdo reprezentuje nevládní organizaci, kdo je politik a kdo je lobbista.

Můj „křest“ jsem zažila pár týdnů po příchodu do Bruselu. Poznala jsem, jaké to je, když sedíte v jednací místnosti před Komisí a 26 kolegy z členských států a narazíte na tvrdý odpor všech. Šlo tehdy o to prosadit, že občané České republiky mají právo cestovat stejně jako „staré členské země“ do USA bez víz. Vysvětlovala jsem, co pro nás znamená po letech totality svoboda cestovat. Proč jsme citliví na dvě kategorie občanů EU – s vízy a bez víz. Postupně jsem získala další a další státy a po třech měsících argumentů, jednání a společného úsilí všech, našeho premiéra, ministrů, kolegů diplomatů doma, v USA, v Evropě a v Bruselu, jsme vyhráli.

Ano, o jednu iluzi jsem přišla při pádu vlády během předsednictví. Připadalo mi nepochopitelné zahodit příležitost, kdy se mohla naše republika prosadit, bez ohledu na naši zodpovědnost za řízení Rady Evropské unie.

Jaké předsudky o Evropské unii máme?

Ten největší, který nám svazuje ruce, je předsudek o tom, jak rozhodují „oni v Bruselu“, jak obrovský byrokratický aparát z nedostatku jiné zábavy třídí okurky podle velikosti a vymýšlí, jak komplikovat život lidem, kteří se musí tvrdě otáčet a šetřit každou korunu. Z tohoto předsudku pak u nás těží ti, pro koho je výhodné třeba prosadit povinné drahé pákové baterie, udělat si lacinou reklamu na „zakázané pomazánkové máslo“ nebo hrát levnou populistickou kartu.

Volby do Evropského parlamentu mají nejnižší účast voličů v porovnání s jinými typy voleb. Nepodceňují Češi význam našich reprezentantů v Evropském parlamentu? Co by tam mohli dokázat?

Ano, je to tak, ale nejsme v tom výjimkou. Naše europoslance jsem zvala každý měsíc na Stálé zastoupení k projednání důležitých priorit. Někteří z nich odváděli v Evropském parlamentu výbornou práci, některé jsem viděla za pět let jednou. Je škoda, že náš parlament a média se o jejich práci moc nezajímají. Spousta lidí netuší, že si zástupce mohou přímo volit. S naší mimořádnou schopností improvizace, s naším tvořivým přístupem (teď nemám na mysli odklánění a tunely) bychom se mohli v Evropském parlamentu prosadit mnohem víc. Chybí nám ale to, co umí dokonale třeba Irové nebo Estonci. Táhnout víc za jeden provaz, doma i v Evropské unii. Naše otevřená ekonomika potřebuje silnou Evropu. A hlavně – máme na to, abychom rozhodovali my, ne „oni v Bruselu“.

Změnil se význam Evropského parlamentu v rozhodovacím procesu EU?

Ano, od 1. ledna 2010 Evropský parlament spolurozhoduje o převážné většině legislativy. Květnové volby budou první, které se uskuteční v těchto podmínkách. Některé strany, které existují ve všech zemích Evropské unie, jednají o společných kandidátech na předsedu Komise nebo na předsedu Evropského parlamentu.

Občané mohou přímo vybírat a volit, kdo je bude v Evropském parlamentu zastupovat, proč se mluví o nedostatku demokracie? Proč je nám Evropská unie složitým světem plným nařízení, který nás moc nezajímá?

Těch příčin je víc. K návrhu legislativy, kterou připravuje Evropská komise, se vyjadřuje v Radě 28 členských států s různým právním systémem, ekonomickými a zeměpisnými podmínkami, s jinou kulturou a tradicí, v mnoha případech i Evropský parlament. Evropská unie není založena na prosazování většiny proti menšině, často se dlouho a trpělivě hledá společná dohoda a složitý kompromis. V době finanční krize se připravovaly návrhy záchranných mechanismů doslova v předvečer jednání hlav států. Vůbec už nezbýval čas projednat důležité návrhy v národních parlamentech. Hlavní příčinu demokratického deficitu vidím právě v malém propojení a zapojení parlamentů na národní a evropské úrovni. Naši poslanci a senátoři se až na výjimky v Bruselu objevovali jen vzácně a o evropské záležitosti se nezajímali.

Jak se stavíte k zavedení eura?

O zkušenostech s eurem jsem mluvila s kolegy ze Slovinska, Slovenska i Estonska. V žádné z těchto zemí občané nevolali po návratu původní měny, Lotyšsko v té době ještě o zavedení eura usilovně bojovalo, Litva se připravuje na stejný krok od ledna 2015. Jistě je důležité pečlivě analyzovat ekonomický dopad. Vím, kolik úsilí Slovensko dalo do toho, aby dosáhlo co nejlepšího fixního kurzu. Zavedení eura nesmí být zneužito ke zvyšování cen. Obecně zavedení eura v České republice podporuji, mám za to, že patříme k do jádru Evropské unie. Může se stát, že dojde-li ke stabilizaci a hospodářskému růstu, eurozóna se dalším zájemcům o vstup uzavře.

Jaký význam podle Vás budou mít evropské volby 2014 pro další fungování EU? ¨

Naprosto zásadní. Vliv těžké finanční a hospodářské krize, frustrace lidí, na které dopadá nezaměstnanost, ztráta pocitu, že naše děti se budou mít samozřejmě líp než my, jsou ideálním terénem pro nacionalisty a extrémisty. Hrozí, že v Evropském parlamentu se uchytí ti, kdo neuspěli na národních úrovních. Copak máme garanci klidu, míru a svobody? Sledujeme utrpení lidí na Ukrajině, ale vrcholem volební kampaně do Evropského parlamentu je to otázka, jestli po vstupu do EU u nás zdražily banány?

Jste jednička na kandidátce Liberálně ekologické strany Martiny Bursíka. Čím vás tato strana oslovila?

Nedávno jsem se dívala na vynikající film Hořící keř. A najednou jsem si uvědomila, jak rychle a k jakému obrazu se může změnit atmosféra ve společnosti. Ani si neuvědomujeme, na co jsme si zvykli za uplynulých pár měsíců – vzpomíná se na Vasila Biľaka, zazní skandální výrok o Miladě Horákové… Když přišla nabídka Martina Bursíka, přečetla jsem si Manifest LES a bylo mi jasné, proč do voleb do Evropského parlamentu jít.

Rozhovor vedla Džamila Stehlíková