Dne 9. června 2021 proběhla mimořádná schůze na téma „násilí na ženách“. Na plénu sněmovny vystoupila Olga Sommerová s projevem o Istanbulské úmluvě, která není ani v současném obsazení Sněmovny vítána.
Zde je její projev:
Pane předsedající, dámy a pánové,
vítám usnesení, které na začátku schůze přednesla paní poslankyně Barbora Kořanová.
Jak víme, každý rok je u nás znásilněno sedm tisíc žen. Jedná se tak o nejrozšířenější porušování lidských práv.
Ráda bych tu promluvila o Úmluvě Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, vydané v roce 2011. V platnost vstoupila 1. srpna 2014. Za Evropskou unii ji 13. června 2017 podepsala eurokomisařka Věra Jourová.
Úmluvu ratifikovalo v roce 2018 třicet tři států. Všechny ty od nás na západ, odmítají ji některé od nás na východ.
Česká republika podepsala tuto úmluvu v roce 2016 jako jedna z posledních.
Ratifikace smlouvy měla proběhnout v roce 2018, ale dodnes ratifikována není.
Úmluva spatřuje prevenci hlavně v boji s genderovými stereotypy, které ženy společensky profilují jako slabší a submisivní vůči mužům. Prosazuje podniknout veškerá opatření k ochraně obětí před násilím ze strany pachatele.
A co je důležité. Úmluva nově definuje některé trestné činy a požaduje po státech, aby je zavedly do svého trestního řádu.
Je to fyzické týrání, psychické týrání, nebezpečné pronásledování, sexuální násilí, znásilnění a sexuální obtěžování.
Přes sedmdesát procent dotázaných u nás si myslí, že současná situace v oblasti násilí na ženách je v Česku problém.
Navzdory tomu tento problém odmítají někteří politici a dogmatické církevní kruhy. Argumentují tím, že úmluva je údajně útokem na tradiční podobu rodiny, že prý definuje třetí pohlaví, což by kazilo mládež na školách. Tato smyšlenka v těchto kruzích stále znovu a znovu obíhá, ač v úmluvě není o třetím pohlaví ani zmínka.
Nepochopitelně se také děsí pojmu gender. Gender je přitom jeden ze základních sociologických pojmů, jehož používání má ve společenských vědách význam a dlouholetou tradici.
Pro přijetí je naopak naše největší protestantská církev, Českobratrská církev evangelická. Ráda bych připomněla, že jejími členy byla Milada Horáková a Jan Palach.
Ukazuje se, že spor o tento dokument je jako u mnoha jiných sporů dnešních dnů politikum, že je sporem o naší přináležitosti k Západu nebo k Východu, že je sporem mezi svobodomyslnou částí společnosti a některými konzervativními silami.
Přitom je naprostá většina lidí v České republice přesvědčena, že násilí na ženách je problém.
Až parlament ratifikuje úmluvu o potírání násilí na ženách, bude to významným signálem pro společnost, že stát bere násilí na ženách vážně, že se s ním nechce smířit.
Nerozumím odpůrcům této úmluvy v parlamentu, protože nevím, jestli tradiční rodina, kterou se ohánějí, znamená, že v ní rovnost mužů a žen neexistuje.
Byla bych ráda, kdyby si tito odpůrci, většinou muži, představili, že někdo beztrestně znásilní jejich kamarádky, kolegyně, manželky a dcery.
Nerozumím tomu, když ideologie vítězí nad životem, nad láskou a soucitem s bližním.
Děkuji za pozornost.
