Sralbotkovská politika
Zeptáte-li se kohokoli ve světě, zda zná Českou republiku, pak nejčastější odpověď zní: Václav Havel. Skutečnost, že jsme dokázali povalit komunistický režim a zvolili jsme prezidentem disidenta Havla, nám vytvořila obraz principiálního ochránce lidských práv. Měli jsme důvod být na naši zemi hrdí. Auta či pivo umí ve světě vyrábět kdekdo, ale být pevný a neohnout se před totalitními režimy, se od nás mohl svět učit.
Václav Havel byl vůbec prvním prezidentem, které pozval Jeho Svatost dalajlámu, duchovního a světského vůdce Tibetu na oficiální návštěvu. Teprve poté začaly přicházet do sídla Tibetské exilové vlády v indické Dharamsale pozvánky od dalších státníků.
Teď však bude všechno jinak. Premiér a ministr zahraničí oznámili na tiskové konferenci vlády průlom ve vztazích s komunistickou Čínou. Česká republika se prý přestane vměšovat do vnitřních záležitostí Číny a nebude uznávat Tibetskou exilovou vládu. A za to, že nám prý “ujel vlak” může hlavně Václav Havel. Premiér Sobotka rozšířil o další rozměr stupidní výrok Klause, že na ekologii si musíme nejprve vydělat. Už nejen životní prostředí, ale i na lidská práva a svobodu si musíme nejdříve vydělat – jejich zničením.
Pane Zaorálku a Sobotko, říká vám něco londýnská exilová vláda? A co si myslíte o vstupu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 do Československa, byla to okupace? Z čeho, že to viníte Václava Havla? Chci doufat, že jste výroky snad ani nemohli myslet vážně.
Ve Spojených státech si s sebou každý politik nese takzvaný “voting record”, záznamy o hlasování v průběhu vlastní politické kariéry. To je ani nejlepší test názorové integrity a důvěryhodnosti politika. V dubnu 2008 hlasovala Poslanecká sněmovna, v reakci na násilnosti ve Lhase, o prohlášení k situaci v Tibetu. Poslanec Sobotka, stejně jako poslanec Zaorálek, hlasovali pro podporu dialogu mezi Jeho Svatostí dalajlámou a představiteli Čínské lidové republiky.
Před šesti lety tedy hlasoval dnešní ministr zahraničí Zaorálek pro to, aby poslanci aktivně vystupovali na obranu lidských práv obyvatel Tibetu. Uvedu proto několik faktů, které by mu mohly poslanci a ministru Zaorálkovi při jeho průlomové návštěvě komunistické Číny hodit. Před okupací čínskou armádou v říjnu 1950 byl Tibet po několik desetiletí, od roku 1913, fakticky nezávislým státem. V důsledku okupace, kterou první náměstek ministra zahraničí Drulák zpochybnil, zahynulo a bylo zavražděno celkem 1,2 miliónu Tibeťanů! Jen během povstání tibetského lidu v roce 1959 bylo zabito osmdesát sedm tisíc Tibeťanů.
Polská režisérka Agnieszka Holland nám připomněla tragické sebeupálení Jana Palacha a Jana Zajíce na počátku roku 1969 a následné ohýbání hřbetů pod nástupem normalizace. I tato tragická historická událost naši historie má analogii v Tibetu. Od roku 2009 se sebeupálilo 126 Tibeťanů. Kdo jiný by měl rozumět obětování života za svobodu a demokracii než právě my, kteří jsme totéž zažili? Pro první návštěvu českého ministra zahraničí po čtrnácti letech v Číně by to snad mohlo stačit. A nezapomeňte prosím ještě dodat, že letos vyvěsilo u příležitosti Dne Tibetu u nás tibetskou vlajku rekordních šest set jedna radnic.
Když už jste, pane Sobotko a Zaorálku, tak ohební a nevíte, co je to vnitřní integrita, proč upíráte principiální postoje občanům?
Nejspíš se premiér Sobotka do dějin zapíše jako Sralbotka.
Martin Bursík, předseda strany LES
Publikováno v Lidových novinách, 25.4.2014
