Polská vláda, vedená stranou Právo a spravedlnost (PiS), udělala další ze svých kontroverzních kroků při reformě justičního systému v zemi. Parlament, v němž má PiS většinu, schválil zákon, který podřizuje politické kontrole Národní radu soudnictví – dosud nezávislou instituci vybírající soudce. Další schválený zákon jde ještě dále: jmenování soudců Nejvyššího soudu podle něj má výlučně v rukou ministr spravedlnosti. Nejvyšší soud má přitom v Polsku značnou pravomoc i v politické sféře, formálně například schvaluje výsledky voleb.
Proti aktuálním krokům polské vlády a parlamentu protestuje celá řada institucí od Evropské komise až po nejvyšší zástupce české justice, kteří v tomto týdnu vydali společné varovné prohlášení. Mnohatisícové demonstrace se konají i v polských městech. Společným jmenovatelem protestů je obava z omezování nezávislé soudní moci.
Hlasy z druhé strany namítají, že se v Polsku vše odehrává v rámci demokratických pravidel – strana PiS byla řádně zvolena a dostala mandát justiční reformu provést. To je jistě pravda, ale běžný politický provoz by rozhodně neměl ohrozit základní pilíře demokracie, k nimž oddělení výkonné a soudní moci nepochybně patří. Je totiž jednou z nejdůležitějších součástí „systému pák a brzd“ a zárukou, že případné politické excesy nepřekročí ústavní rámec. Důkazů, proč je to zapotřebí, najdeme dostatek i v našich moderních dějinách – například v časech opoziční smlouvy Ústavní soud zabránil zásadním změnám volebního zákona. Americké soudy zase nedávno zamezily prosazení některých kontroverzních dekretů prezidenta Trumpa.
Jako liberální strana máme za to, že s pilíři demokracie včetně nezávislých soudů není dobré hazardovat, proto protesty proti krokům polské vlády podporujeme.
