Ochota Ruska jednat s Hamáčkem o Vrběticích byla přiznáním ruské viny za terorismus

Neuvěřitelná lehkost vlastizrady

Ruský prezident Vladimír Putin se udržuje u moci vyvoláváním strachu z vnějšího nepřítele a krutými represemi. Vydírá celý svět hrozbou velké války, anektoval Krym, okupuje ukrajinský Donbas a vede proti Západu hybridní válku – nejen konvenčními zbraněmi, ale také dezinformacemi. Vztahy mezi Ruskem a USA se vyostřují.

V tomto kontextu nové studené války se český vicepremiér Hamáček chystal do Moskvy. Měl v rukou eso – informace o aktech ruské válečné agrese ve Vrběticích, které měly pro ruskou stranu nedozírnou hodnotu. Výměnou za zamlčení či spíše odložení tohoto případu a za ukázku české loajality a vasalství mohl chtít leccos – od milionu dávek Sputniku do pořádání summitu amerického prezidenta Joa Bidena s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Praze. Jinými slovy, vicepremiér české vlády vážně připravoval historický odklon Česka od EU k Rusku. Nemohl by činit tyto kroky, kdyby na Hradě neseděl proruský Miloš Zeman a ve Strakovce nevládl bezzásadový oligarcha Andrej Babiš. Česko ustálo díky profesionalitě zpravodajských služeb a novinářů.

Hamáčkova cesta do Ruska

Vláda obdržela informace o ruských aktech válečné agrese na českém území z roku 2014 ve středu 7. dubna a tentýž den Hamáček zavolal do Prahy českého velvyslance v Moskvě Vítězslava Pivoňku, aniž by o tom informoval ministra zahraničí Tomáše Petříčka.

Týden po získání informací o Vrběticích oznámil Hamáček svou cestu do Ruska (14. dubna). Jako důvod uvedl snahu získat pro Česko vakcínu Sputnik. Později tento účel cesty popřel. Co vlastně Hamáček chtěl vyjednávat se stranou agresorem po odhalení kauzy válečného útoku ve Vrběticích?

Hamaček měl jednat s Volodinem o Vrběticích a rusko-americkém summitu v Praze

Program oficiální návštěvy Ruska Hamáček připravoval za pomocí bývalého předsedy slovenského parlamentu a šéfa Slovenské národní strany Andreje Danka, který na YouTube propaguje ruskou vakcínu Sputnik V. Danko měl v Rusku zprostředkovávat kontakty a domluvil Hamáčkovu schůzku s ministrem průmyslu Denisem Manturovem na téma dohody o dodávkách Sputniku.

Zlatým hřebem Hamáčkovy cesty do Ruska měla být schůzka s předsedou ruské Dumy a pravou rukou Vladimira Putina Vjačeslavem Volodinem. Setkání Hamáčka s Volodinem mělo proběhnout formou pracovní snídaně. Kvůli své roli při anexi Krymu je Volodin na sankčním seznamu USA a EU, kde mu měl být zmrazen i majetek. Hamáčkovi to nevadilo.

Druhý nejmocnější muž Ruska chtěl jednat s českým vicepremiérem. Proč? Zcela jistě Volodin nechtěl mluvit s Hamáčkem o vakcínách, toto téma je pod rozlišovací schopnost tohoto kremelského jestřába. Český vicepremiér mohl jednat s Volodinem pouze o geopolitických otázkách nadregionálního významu a nabízet něco významného, třeba jak spasit Rusko před skandálem jménem „Vrbětice“, zachránit tím ruskou zpravodajskou základnu v Česku a zvýšit šance Rosatomu na dostavbu Dukovan, pochopitelně za odpovídající odměnu. Rusové nejsou skoupí.

Porada na ministerstvu vnitra

Hamáček se rozhodl poradit o své cestě do Moskvy s vybranými zástupci bezpečnostních služeb a nejvyšším státním zástupcem. 15. duben 2021 se zapíše do českých dějin buď jako příběh největší vlastizrady nebo největší novinářské blamáže polistopadové doby. V úterý 4. května investigativní novinář Seznamu Janek Kroupa zveřejnil svou verzi toho, o čem se ministr vnitra před svou cestou do Moskvy radil s „podřízenými“, a to na základě svědeckých výpovědí. Hamáček se choval tak, jako kdyby bezpečnostní služby státu mu patřily a netajil se svými vlastizrádnými úmysly jako kdyby žil třeba v Tádžikistánu.

Netajil se ani svými velikášskými představami o tom, co lze vytěžit z návštěvy Ruska a upozadění kauzy z Vrbětic. Třeba organizovat setkání Putina a Bidena v Praze a zazářit po boku velkých státníků. Chtít milion dávek Sputniku. Nechat se překvapit. Přitom Hamaček už věděl, že ruský útok válečné agrese v roce 2014 zabil dva české občany a způsobil miliardovou škodu. Při představě, jak vysoko ho katapultuje ruská velmocenská podpora se mu zatočila hlava. A ztratil představu o dobru a zlu.

Naštěstí přítomní zástupci bezpečnostních služeb Hamáčkovi cestu rozmluvili. Z cesty do Moskvy sešlo, ale účastníky schůzky zarazila neuvěřitelná lehkost zrady, které se vicepremiér chtěl dopustit.

Když Vrbětice měly bouchnout podruhé, tentokrát politicky, ruská strana ztratila na schůzování s Hamáčkem zájem. Hamáčkova cesta do Ruska byla zrušena bez udání vážného důvodu a Hamáček v České televizi vypadal jako trosečník.

Český vicepremiér Jan Hamáček jako užitečný idiot v ruské hybridní válce

Po okupaci Krymu a vpádu na východní Ukrajinu v roce 2014 provedla ruská vojenská zpravodajská služba několik vražedných útoků na území EU, včetně odpálení muničního skladu ve Vrběticích, při kterém zahynuli dva čeští občané.

Ruská strana doufala v „domluvu“ s povolným Hamáčkem a podle určitých indicií se počítala s tím, že Hamáček je schopen zamlčet ruský akt válečné agrese na českém území. Když se to provalilo, Rusko popřelo účast svých agentů na výbuších ve Vrběticích a rozpoutalo diplomatickou válku proti Česku ve snaze odpoutat pozornost od vražedných útoku na českém území. Zástupci Ruska mluvili o Česku s neuvěřitelným pohrdáním, Putin dokonce přirovnal malé státy s poštěkávajícími šakaly kolem tygra, kterým mínil USA. Vyhoštění ruských špiónů Rusko vysvětlovalo diktátem USA v Česku, které podle vyjádření předsedy ruské dumy Vjačeslava Volodina „postrádá svrchovanost“.

Osvědčenou taktikou ruské války proti Západu je uplácení jednotlivých států EU s cílem drolit evropskou jednotu a korumpovat vrcholné politiky těchto zemí – nabídkou moci, slávy, koneckonců napojením na energetické penězovody. Česko se řádí k zemím s nejvíce zkorumpovanými politickými elitami. Zjistilo se, že domovem vlastizrady může byt nejen Hrad, ale také Strakova akademie.

Ochota Ruska jednat s Hamáčkem o Vrběticích je faktickým přiznáním ruské viny

Závěrem chci podotknout, že odhalení pozadí Hamáčkovy cesty do Moskvy nám přineslo důkazy nejen vlastizrádného počínání českého vicepremiéra Hamáčka, ale potvrzení ruské viny za tragédii ve Vrběticích.

Pokud se potvrdí informace Seznamu o tom, že Hamáček skutečně připravoval obchod s Ruskem výměnou za mlčení o Vrběticích, potvrdí se také předpoklady některých komentátorů (například novináře ruského vydání DW Ivana Preobraženského), že možnost dohody mezi Moskvou a Prahou stran Vrbětic byla s ruskou stranou diskutována již v průběhu přípravy Hamáčkovy cesty. Nasvědčují tomu nejen zjištění Janka Kroupy, ale rovněž chronologický sled události a tvrzení Jana Hamáčka.

Ochota Ruska jednat s Hamáčkem o Vrběticích byla nejen faktickým přiznáním viny ruských vojenských zpravodajských služeb, ale také důkazem, že ruská strana chtěla „ututlat“ své zločiny cestou podplacení vicepremiéra státu, na jehož území proběhly akty vojenské agrese a umírali lidé. Rusko však není Českou republikou a informace o takových jednáních, i kdyby byly vedeny, nikdy a nikam „náhodně“ neuniknou. Investigativní novináři v Rusku byli prakticky vyhubeni. V Česku naštěstí přežili.