Byl Advent. Sněhový kožich Evropy trhaly teplé cyklóny,
Stromy zdobily girlandy hitchcockovských vran.
V prosinci lilo, padaly hráze. V neděli ráno se splašily zvony
Zemřel, zemřel. Desítce egyptských ran
Vyrovná se ta jedna. Havel zemřel. Soused – rváč a cynik –
Sedl si na schody a vzlykal – co si teď počneme sami,
Raději by vrátil hokejové zlato… Cítil se jako viník
Pak o Vánocích – prý kvůli obžerství u hrobové jámy.
Dramatik absurdna měl pohřeb ve dnech čekání na Mesiáše
A na Godota. Sestra Boromejka něco šeptala Dáše.
Neonové srdce nad Hradem ještě chvíli blikalo jako maják
Pro loď Pravdy a Lásky Made in Czechoslovakia, Born in Prague,
Než padla tma. Poutní město je znovu provincií, zapšklou jako nový vládce,
V opilosti snící o Havlově slávě, ale častěji – o šibenicích pro zrádce.
Džamila Stehlíková
