Sází hlavně na Modernizační fond, do nějž jdou výnosy z celé Evropské unie a ze kterého bude moci Česko čerpat přes 200 miliard korun.

„Vyspělé evropské země solidárně přispívají Česku a dalším devíti zemím,“ vysvětluje Bursík, který vedl resort životního prostředí v letech 1997-98 a 2007-2009. Dnes předsedá expertní komisi Rady hlavního města Prahy pro udržitelnou energii a klima a v téže oblasti působí v Rozvojovém programu OSN (UNDP).

Podle něj přispívají k nynějším vysokým cenám energií emisní povolenky jen desítkami procent. Jako někdejší autor programu Zelená úsporám, ve kterém se z povolenek dotuje zateplení nebo ekologické vytápění domů, vidí v současné situaci i sociální rozměr, příležitost, jak omezit takzvanou energetickou chudobu v regionech, kterých se dotkne útlum těžby uhlí.

Evropská banka pro obnovu a rozvoj by mohla garantovat úvěry lidem, kteří nemají finanční prostředky na to investovat do malé fotovoltaiky.Martin Bursík

Díky tomu by občané ušetřili desítky procent nákladů na energie a zároveň by to přispělo k čistotě ovzduší v Česku, věří.

Chytré čerpání

Ve shodě s dalšími experty, kteří byli hosty pořadu Souvislosti Plus, považuje bývalý ministr a vicepremiér za podstatné to, aby příští vláda chytře koordinovala jednotlivé programy na čerpání peněz z evropských fondů.

Podle něj bude klíčová spolupráce členů vlády směřující k tomu, aby dotační programy byly pro jejich uživatele co nejjednodušší a nejpříznivější.

„Diskutuje se model takzvaných energetických manažerů a manažerek. Je třeba mít pro obce individuální nebo firemní zájemce pro energetické úspory nebo vlastní energetické zdroje,“ doplňuje Anna Kárníková, ředitelka Hnutí Duha, která před vstupem do neziskového sektoru působila na Úřadu vlády jako ředitelka odboru pro udržitelný rozvoj.

Vláda by měla přispět k tomu, aby odběratelé energií nebyli závislí jen na dodavatelích, ale aby dokázali nové energetické zdroje využít smysluplně, doporučuje Kárníková.

„Dotační programy jsou často velmi roztříštěné třeba v případě úspor. Případně je někdy složité pochopit, jak podmínky nejlépe využít a dotace namixovat mezi sebou,“ upozorňuje expertka, která vystudovala politiku životního prostředí na britské London School of Economics.

Kapitál do regionů

Také projektový manažer Institutu cirkulární ekonomiky Petr Novotný vidí příležitost pro vládu, aby se pokusila o transformaci energetiky. Dodává, že hlavním úkolem české vlády v oblasti životního prostředí a energetiky bude snižovat administrativní zátěž a ukazovat dobrou praxi, aby se peníze zhmotnily v projekty.

„Za nějakých patnáct dvacet let se musí změnit z centralizované podoby, kdy nás zásobuje několik málo velkých fosilních zdrojů, na decentralizovanou. To bude hustá síť statisíců malých zdrojů doplněných o baterie,“ popisuje Novotný.

Kabinet by měl proto do české legislativy co nejrychleji zahrnout rozvoj komunitní energetiky.

„Jde o to, aby si obce mohly na své budovy stavět fotovoltaiku a různé obnovitelné zdroje a to potom využívat v rámci obce nebo třeba i pro své občany. Ti by pak mohli vyrábět svoji energii a sdílet ji mezi sousedy. A tím snižovat celkovou spotřebu energie Česku,“ vysvětluje odborník.

Podle něj by to zvýšilo energetickou stabilitu Česka, vláda by tak ale zároveň podpořila zaměstnanost a přivedla kapitál do regionů.

Luxus, nebo nutnost?

„Jsme průmyslová země a tato vláda má ohromnou příležitost vydefinovat nový průmyslový obor, což je průmysl obnovitelných zdrojů energie, průmysl související s řešením klimatické krize,“ míní Martin Bursík.

Doporučuje vládě, aby podpořila nejen instalace, ale i výrobu nových technologií. „Částečně to tady je, válcují se tu stožáry na fotovoltaiku, vyrábějí se tradičně malé vodní elektrárny. Ale je toho málo.“

Za dílčí komplikaci považuje Martin Bursík nedostatek technologií daný mimo jiné tím, že na obnovitelné zdroje přechází celý svět. Jak dodává, Evropa také řeší, jak nebýt závislá jen na čínské produkci. Podle něj by vláda také měla změnit situaci, kdy povolování nové větrné elektrárny zatím trvá sedm let i víc.

I když náklady na obnovitelné zdroje dlouhodobě klesají, ve veřejném mínění se vrací úvaha, že sázka na ně je luxus, který si Česko nemůže dovolit. Anna Kárníková naopak poukazuje na takzvané náklady na nečinnost.

„Ty věci, které nyní zaplatíme, jsou vlastně investice do toho, abychom v budoucnu nemuseli nést jiné a často pro společnost mnohem drastičtější náklady,“ dodává ředitelka hnutí Duha.