Free Tibet

Milí přátelé, přátelé Tibetu,

je mi líto, že letos nemohu být dnes s Vámi před čínskou ambasádou v Praze.  Demonstruji před čínskou ambasádou v Londýně.

Čtyřicet let jsme žili v nesvobodě a na vlastní kůži jsme zažívali, jak důležité je vědět, že v tom nejsme sami. Že se nás a hlavně nezákonně stíhaných a vězněných demokratický západní svět zastává. Po porážce komunismu a nabytí svobody bylo proto přirozené, že se principiální obhajoba lidských práv stala základem naši zahraniční politiky. Radovali jsme se ze svobody a přáli jsme ji i ostatním. Aktivně se vyjadřovali k porušování lidských práv v Číně, Tibetu, Barmě, Bělorusku, Rusku či na Kubě a v dalších zemích. Prezident Václav Havel se stal symbolem tohoto postoje a demokratický svět si nás vážil. Takto formulovaná zahraniční politika posílila, vedle vstupu do NATO a EU, naše hodnotové splynutí se Západem.

Dnešní prezident a vláda se rozhodli vyměnit tuto hlavní prioritu polistopadové zahraniční politiky za spolupráci s komunistickou totalitní Čínou. Jde o kolosální selhání politické „elity“, která nejen, že přestala upozorňovat na případy porušování lidských práv v Číně a Tibetu, ale jde tak daleko, že sama aktivně čínský komunistický režim legitimizuje.

Je to paradox. Země, která by měla mít ještě stále živé vzpomínky na komunismus a měla by být proto vzorem odpovědnosti a solidarity s utlačovanými, si zadává s komunistickou totalitní velmocí. Míra kolaborace s čínským komunistickým režimem už jde tak daleko, že už na ni reaguje i Evropský parlament, který se ohradil proti „nedávno vzniklé spolupráci mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy, známé také jako skupina 16+1, která by podle Evropského parlamentu neměla rozdělovat Evropu či oslabit její pozici ve vztahu k Číně a měla by také upozorňovat na témata lidských práv“.

Čína ví velmi dobře, co dělá. Hledá zadní vrátka pro uplatnění vlivu v Evropské unii, kterou tím současně rozděluje a oslabuje. A my, kteří bychom měli být vděční za to, že jsme konečně ukotveni v západním civilizačním okruhu, jí v tom pomáháme.

Současná servilita českých politiků je o to amorálnější, že v Číně nedochází k uvolňování represí, ale naopak k utahování šroubů a směřování k ještě více autoritářskému režimu. Čína přijala tzv. protiteroristický zákon, který umožňuje ve jménu národní bezpečnosti používat ještě drakoničtější akce proti Tibeťanům,  Ujgurům či čínské občanské společnosti.

Obhájci spolupráce s komunistickou Čínou často argumentují tím, že se na zahraniční politice Česka nic nemění, že ji pouze doplňují o tzv. ekonomickou diplomacii. Na setkáních s čínskými představiteli prý samozřejmě zmiňují i případy porušování lidských práv. Vůbec tomu nevěřím. Kdo je statečný, nemůže být současně servilní. Kdo je principiální, nedokáže mlčet před někým, kdo činí bezpráví. Kdo je čestný, nedokáže kolaborovat se zlem. Postoj k Tibetu a nyní už i k Tchaj-wanu je proto i testem charakteru.

Děkuji, že jste tady. Děkuji, že jste přišli podpořit Tibet. Svobodu Tibetu. Free Tibet.

Martin Bursík, 10. března, Londýn