Předseda brněnské organizace LES a odborník na říční revitalizaci David Veselý je na 10. místě kandidátky SPOLU pro Moravu v Jihomoravském kraji

Předseda brněnské organizace LES a odborník na říční revitalizaci David Veselý je na 10. místě kandidátky SPOLU pro Moravu v Jihomoravském kraji

„Musíme se spojit jako ty řeky. Tak krásný kus země jako jižní Morava si to zaslouží.

Jsem vodohospodář. Vystudoval jsem obor Vodní hospodářství a ekologie krajiny na Vysokém učení technickém v Brně. Pracuji jako projektový manažer pro státní podnik Povodí Moravy, který spravuje vodní toky a díla na celé jižní Moravě.“ Takto vypráví o sobě projektový manažer Povodí Moravy, předseda místní organizace LES v Brně David Veselý. „Mimo jiné se zabývám kvalitou vodních útvarů a říční revitalizací. Město Brno zrovna na dvou velkých řekách Svratce a Svitavě leží (pokud budu tedy tak neuctivý a zapomenu na brněnský veletok Ponávku). Jižní Moravu zase na jedné straně odděluje od Slovenska stejnojmenná řeka Morava, do níž se vlévá řeka Dyje, která tvoří hranici s Rakouskem. Jsou to sice hraniční řeky, ale pro mě jsou symbolem setkávání. Tak jak se na jejich soutoku setkává voda nejen od nás, ale i ze slovenského Záhoří nebo dolního Rakouska, působily na naši Moravu po staletí různé vlivy a to vytvořilo její bohatost. Proto jsou moje nejmilejší místa právě u řek, možná se tam chodím učit lépe chápat ten náš kousek země. Od roku 2000 jsem se podílel na přípravě a činnosti trilaterální ramsarské platformy – trilaterální iniciativy pro nivu na soutoku Moravy a Dyje a od roku 2005 jsem členem expertní skupiny Českého ramsarského výboru pro mezinárodní ochranu mokřadů.

Taky si rád zajdu k řece Svratce, posadím se na lavičku na Bakalově nábřeží, dívám se na protější břeh a jsem rád, že už možná za rok či dva tento úsek ožije díky novým cyklostezkám a kolonádám, které zde chystá projekt přírodě blízkých protipovodňových opatření. Jsem přitom hrdý na svoje město, které se rozhodlo pro projekt, jenž snese evropské měřítko. Nebo si zajedu až na hraniční úsek Dyje, kde se podařilo řece vrátit jeden z meandrů a s ním i tichou zádumčivost nivního toku. A když už jsme napojili jedno rameno u nás, pomohli jsme napojit zrcadlově jedno rameno i na rakouském území. Z řeky, kterou lemovaly ostnaté dráty a na které umírali nevinní lidé, se stalo místo setkávání. Spolupráce mezi jižní Moravou a Dolním Rakouskem může být bez nadsázky dávána za vzor v rámci celé střední Evropy. A to jsou změny, které mne hřejí u srdce.

A proč je Liberálně ekologická strana ve SPOLU pro Moravu a proč jsem tam já? Protože si myslím, že se musíme spojit jako ty řeky. Tak krásný kus země jako jižní Morava si to zaslouží…“