Shrňme situaci: vláda svým rozhodnutím o prolomení limitů těžby zpochybnila jeden ze základních kamenů polistopadového vývoje. Nedílnou součástí Sametové revoluce 1989 byla i touha lidí po zdravém životním prostředí. Šest dní před 17. listopadem začaly demonstrace za ochranu životního prostředí a zdraví obyvatelstva v Teplicích. Lidé, kteří se dusili jemným polétavým prachem a oxidy síry skandovali „Chceme čistý vzduch“, demonstrace trvaly čtyři dny. Po vítězství Občanského fóra v prvních svobodných volbách bylo proto logické, když ministr životního prostředí Ivan Dejmal navrhl v roce 1991 vládě usnesení, které stanovilo územně ekologické limity těžby. Obyvatelé dostali slib vlády, že se nemusí bát další devastace životního prostředí, že těžba skončí a region se konečně nadýchne. Uhelné společnosti zase dostaly téměř padesát let na postupný útlum, restrukturalizaci a zastavení těžby. Limity nebyly jen jakýmisi čárami na mapě, byly morálním závazkem státu a současně výrazem společenského konsensu, že nelze nadále stavět ekonomiku nad devastaci životního prostředí a zdraví lidí jednoho regionu. V důvěře v tento slib obce postupně zrušily stavební uzávěry a lidé začali zase opravovat a stavět nové domovy. Společenský konsensus nad budoucností regionu byl postaven právě na územně ekologických limitech.
Ani jedna ze čtrnácti polistopadových vlád si netroufla slib občanům zpochybnit. Až teď, čtvrt století poté, současná vláda slib ruší. Až teď, náš nevinný premiér má „kuráž“ tohle „svinstvo“ protáhnout vládou. A nikoho to nepřekvapuje. Sobotka si hlavně hlídá židli, na které sedí a budoucnost je mu lhostejná, tak co jste čekali? Pro hornické odboráře a ČEZ (který je zaměstnavatelem horníků a odborářů, protože je 100% vlastníkem Severočeské uhelné a.s. – o tom se málo mluví) není těžké ho přesvědčit, nebo nakoupit? A ministr průmyslu, jehož úřad je prodlouženou rukou uhelné a atomové lobby a také Kremlu ochotně připravuje účelově formulované podklady. Doposud žádné překvapení. To přichází až v momentě, kdy se dozvídáme, že pro prolomení limitů na dole Bílina hlasovala vláda jednomyslně! Cože? Pro prodloužení velkoplošné devastace kulturní krajiny severozápadních Čech hlasoval i ministr kultury Herman? Pro dalších dvacet let spalování uhlí, znečištění ovzduší a poškozování klimatu hlasoval ministr životního prostředí Brabec? Pro zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva a zkrácení střední délky života hlasoval ministr zdravotnictví Němeček? Pro porušení polistopadové kontinuity slibu vlády obyvatelům hlasoval ministr spravedlnosti Pelikán a ministr pro legislativu Dienstbier? Pro zakonzervování negativního obrazu špinavého regionu hlasovala ministryně, která má na starosti místní rozvoj Šlechtová? Korunu tomu nasadil vícepremiér pro vědu a výzkum Bělobrádek, který je přesvědčen, že i mezi lety 2038 až 2058 se bude elektřina a teplo vyrábět spalováním uhlí.
Jednomyslné hlasování o odsouzení regionu severozápadních Čech k dalším dvaceti letům těžby a spalování uhlí nebylo jediným výkonem vládního sboru. V bývalém sídle KSČ v Ústí nad Labem vláda paradoxně jednala i o podpoře rozvoje pracovních příležitost, o stavu sociálně vyloučených lokalit, o přípravě Programu revitalizace Krušných Hor, o plánovaných aktivitách ministerstva životního prostředí směřujících ke zlepšení stavu ovzduší a životního prostředí v Ústeckém kraji a také o Národní strategii ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí. To je politický bizár. Lze předpokládat, že přijdou žaloby od občanů regionu, kteří v dobré víře investovali do svých domovů a ze dne na den je vláda odsoudila k dalším dvaceti letům života v hluku, prachu a znečištěném ovzduší. Nevím, ale mám dojem, že ministryně a ministři vlády nemohou mít čisté svědomí a odpovědnost za toto bezprecedentní rozhodnutí ze sebe jen tak nesmyjí.
Rozhodnutí o dvacetiletém prodloužení fosilní éry v České republice je navíc v příkrém kontrastu se společnou evropskou klimatickou politikou. Byl to premiér Sobotka, který souhlasil na Evropské radě s cílem snížit emise skleníkových plynů o 80% do roku 2050. Jedno britské přísloví praví „Nemůžeš koláč mít a současně ho jíst“. Není možné přecházet na nízkouhlíkovou ekonomiku a současně prodloužit spalování uhlíku o dalších dvacet let. To není seriózní politika, to je pokrytectví.
České politice bohužel chybí obecně schopnost sledovat moderní trendy, nové technologie a výsledky výzkumu a vývoje v nejvyspělejších zemích světa. Bohužel, právě v energetice se tento hendikep projevuje nejzřetelněji. Za dvacet pět se u nás vyvinul nový endemický druh sladkovodní chobotnice (Energomafia Bohemica), který vznikl spojením ČEZ a politiky. Zájmem chobotnice není modernizace a decentralizace energetiky tak, jak postupně probíhá na západ od nás. Chobotnice provozuje atomové a uhelné elektrárny a současně vlastní uhelné doly, jejím zájmem je co nejdéle udržet status quo. S chobotnicí jsme „zamčeni v minulosti“. Jedinou cestou ven je radikální transformace ČEZ v moderní energetickou společnost, jejíž priority a strategie budou odpovídat výzvám současné moderní energetiky. Rozhodnutí o takové transformaci však musí učinit politici, kteří jsou součástí chobotnice. Jsme chyceni v kruhu, Bůh s námi.
Martin Bursík
