V Paříži se rozhoduje o konci fosilní éry lidstva

V Paříži se rozhoduje o konci fosilní éry lidstva

Od čtvrtečního večera mají zástupci 196 zemí světa, kteří se zúčastní klimatické konference v Paříži, na stole novou verzi návrhu klimatické dohody. Nikdy nebyly výchozí podmínky pro dohodu tak dobré, jako teď. Celkem 169 zemí, které zahrnují 92% populace zeměkoule, si stanovilo vlastní národní cíle snížení emisí skleníkových plynů již na jaře.

Na rozdíl od předešlých konferencí, kdy jednání blokovali hlavní producenti skleníkových plynů, Čína a Spojené státy (25 resp. 11% emisí), se teď tyto dvě velmoci zapojují do jednání. Každá země jinak. Čína, která hodlá zastavit růst emisí ze spalování fosilních paliv v roce 2030 a teprve pak je začne snižovat (Sir Nicolas Stern, autor zprávy Ekonomie klimatu očekává zlom „již“ v roce 2025), jednání sice navenek nebourá, ale na pozadí svým tlakem dohodu bourá. Naproti tomu Spojené státy se ukazují jsou jednoznační zastánci ambiciózní dohody. Včera se připojily ke „Koalici vysokých ambicí“, kterou velmi chytře vytvořila EU spolu se

79 Africkými a Tichomořskými státy. A připojili se další: Norsko, Mexiko či Kolumbie. Tato silná koalice prosazuje v dohodě cíl 1,5°C. Obama to myslí s ochranou klimatu vážně, v Kongresu prosazuje klimatickou politiku, která sníží emise během deseti let o čtvrtinu a tímto tempem sníží USA závislost na fosilních palivech o 80% do roku 2050. A v zádech má 154 velkých firem, které zaměstnávají 11 miliónů lidí a požadují, aby v Paříži došlo k významnému posunu směrem k nizkouhlíkové udržitelné budoucnosti. To vše se teď náramně hodí.

Nejdůležitější v návrhu je stanovení dlouhodobého cíle, na kterém se zastaví růst globální teploty Země. Aktuální text návrhu dohody je kompromisem. Požaduje „zastavení nárůstu globální teploty výrazně níže než na 2°C ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a pokračovat v úsilí zastavit růst teploty na 1,5C“. To problém klimatické změny neřeší, ale posouvá nás výrazně dopředu. Z textu bohužel vypadl požadavek na dlouhodobý cíl vyjádřený procentním snížením emisí o 70 až 95% do roku 2050. Všichni přitom víme, že kdyby účastníci konference mysleli své směřování k zastavení růstu teploty na 1,5°C vážně, museli by současně říci, že se lidstvo v roce 2050 zcela odpoutá od závislosti na fosilních palivech a přejde na 100% obnovitelnou energii. To jsou spojené nádoby.

Preambule dohody uznává, že klimatická změna se týká všech lidí. Státy by při formulování politik na ochranu klimatu měly rozvíjet a respektovat lidská práva, právo na zdraví, práva domorodých obyvatel, migrantů, dětí, hendikepovaných a podporovat genderovou rovnost a posílení postavení žen při přijímání opatření na ochranu klimatu. To je dobré.

Dobré je také , že zmizelo zastaralé rozdělení zemí na rozvinuté (ty, které budou platit) a rozvojové (ty, které budou přijímat) podle Kyótského protokolu. Podle něj totiž patří mezi rozvojové země i Saudská Arábie či Jižní Korea.

Veliký pokrok se odehrál v oblasti financování. Bohaté země se zavazují poskytnout méně rozvinutým nejméně 100 miliard dolarů ročně jako příspěvek na snižování emisí a opatření, které sníží dopady klimatické změny na tyto země. Bezpochyby k této dohodě přispěla nabídka Johna Kerryho, který ve středu oznámil, že Spojené státy zdvojnásobí finance, které poskytují chudým zemím na boj proti klimatické změně.

Důležitým tématem je otázka závaznosti a vynutitelnosti. Nová klimatická dohoda má být účinná od roku 2020. Podmínku vstupu dohody v účinnost se oproti předešlému návrhu dohody naštěstí zpřísnily: dohoda vstoupí v účinnost bude-li ratifikována alespoň 55 státy, které současně zodpovídají za 55 resp. 70% emisí skleníkových plynů. O tom, zda to bude to bude 55 či 70% se stále jedná.

V roce 2023 dojde k první kontrole plnění závazků, která se bude opakovat každých pět let. Výsledky těchto revizí budou vodítkem pro korekce politik jednotlivých zemí. Toto dohoda pojmenovává jako mechanismus tzv. „řehtačky“, který smlouvu v budoucnosti posílí pravidelnou kontrolou a upravováním závazků.

V příštích hodinách se rozhodne, zda klimatická dohoda z Paříže zajistí ukončení fosilní éry lidstva a přechod na 100% obnovitelné energie anebo bude zase jen krokem na cestě směřující k tomuto nevyhnutelnému cíli.

Den před odjezdem na klimatickou konferenci v Paříži jsem zahlédl za oknem dopis, která má šestiletá dcera napsala Ježíškovi. Přeje si dvě hračky a pak tam dopsala „A přeji si Ježíšku také, aby mláďata ledních medvědů netrpěla …“ Den předtím jsme se totiž dívali na seriál BBC, který popisoval snížení populace ledních medvědů o 40% a jejich hladovění v důsledků tání ledu a nedostatku prostoru pro život. Dopis mně vehnal slzy do očí a pořád na něj tady v Paříži myslím. Připomněl mně Papeže Františka a jeho vyjádření „problém klimatické změny nelze nechat budoucím generacím“. Držme našim dětem a mláďatům ledního medvěda palce.

Martin Bursík pro Hospodářské noviny